Malý zemědělec Mansúr Mahmúd Chatíb uvedl, že v průběhu války se některé dny nemohl dostat na svá pole na předměstí Damašku Sajjida Zajnab, protože ozbrojenci z libanonské milice Hizballáh, spojenci tehdejšího prezidenta Bašára Asada, blokovali silnice. Tento problém zmizel, když Hizballáh po prosincové ofenzivě povstalců a Asadově pádu odešel. Sucho ale zničilo jeho farmu, v jeho důsledku totiž vyschly studně, které ji zavlažovaly.

"Půdě chybí voda," řekl agentuře AP Chatíb, zatímco sledoval dělníky vkládající do mlátičky klasy pšenice, kterou se mu podařilo sklidit. "Tahle sklizeň je slabá - dalo by se říci, že je to poloviční sklizeň. Některé roky jsou lepší, některé horší, tento rok je ale krutý."

Když je rok dobrý, může jeho pole vyprodukovat i 800 až 900 kilogramů pšenice na jeden dunam, což je plocha rovnající se 0,1 hektaru. Letos ale výnos činil asi čtvrtinu tohoto množství, uvedl Chatíb. Pro tuto sklizeň najal pouze šest nebo sedm pracovníků, místo loňských patnácti.

Protože sucho přišlo po dlouhotrvající válce, mají zemědělci, kteří již tak byli ve finanční tísni, jen malou schopnost se s jeho dopady vyrovnat, uvedl Džalál Hamúd, místní úředník z Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), který se specializuje na potravinovou bezpečnost.

Před povstáním v roce 2011, které se proměnilo v občanskou válku, syrští zemědělci vyprodukovali v průměru 3,5 až 4,5 milionu tun pšenice ročně, což podle Saída Ibráhíma, ředitele pro zemědělské plánování a ekonomiku na syrském ministerstvu zemědělství, stačilo k pokrytí vnitřních potřeb země.

V průběhu války klesl roční výnos na 2,2 až 2,6 milionu tun, přičemž v posledních letech musela vláda dovážet 60 až 70 procent pšenice, aby nasytila přibližně 23 milionů obyvatel. Letošní sklizeň by podle odhadů měla být pouhý jeden milion tun, země tak bude muset na dovoz vynaložit ze svých omezených finančních zdrojů ještě více prostředků.

Mudar Dajúb, mluvčí syrského ministerstva vnitřního obchodu a ochrany spotřebitele, uvedl, že letošní úroda pšenice vystačí pouze na dva až tři měsíce a že vláda "v současné době spoléhá na podpisy smluv o dovozu pšenice ze zahraničí" a na dary, mimo jiné ze sousedního Iráku.

V zemi, kde podle odhadů Světového potravinového programu (WFP) trpí polovina obyvatelstva nedostatkem potravin, však "úplná závislost na dovozu a pomoci ohrožuje potravinovou bezpečnost" a je "neudržitelná", varoval Ibráhím.

Sucho ale není jediným závažným problémem, kterému Sýrie, kde jsou náklady poválečné obnovy země odhadovány na stovky miliard dolarů, čelí. Od Asadova útěku zemí zmítají vlny sektářského násilí a rostou pochybnosti o tom, zda bude nové vedení schopno udržet stát jednotný. Bez pracovních příležitostí a stability se miliony uprchlíků, kteří během války zemi opustili, pravděpodobně nevrátí.

Přehrada na řece Lítání v úrodném údolí Bikáa v sousedním Libanonu vytváří jezero Karaún, vodní nádrž o rozloze přibližně 12 kilometrů čtverečních.

V průběhu let však klimatická změna vedla k postupnému úbytku vody vtékající do jezera, uvedl šéf úřadu pro správu řeky Lítání Sámí Alavíja.

Letos v létě se jezero zmenšilo na velikost rybníka, který je obklopen vyprahlou krajinou, a to po nezvykle suché zimě, která připravila Libanon o zásoby vody, jež obvykle získává z tajícího sněhu a dešťů.

Zatímco roční průměrný objem vody přitékající do jezera v období dešťů činí 350 milionů metrů krychlových, což pokrývá přibližně jednu třetinu roční spotřeby v Libanonu, letos objem vody, která přitekla, nepřesáhl 45 milionů metrů krychlových, uvedl Alavíja.

Problémy s vodou v Libanonu ještě dále zhoršily sucho v Sýrii, která je částečně závislá na řekách přitékajících z území jejího západního souseda.

Největší z nich je Orontes, místně zvaná Ásí. V syrské provincii Idlib je tato řeka důležitým zdrojem vody pro zavlažování a na jejích březích se lovem živí rybáři. Letos bylo její vyschlé koryto poseto mrtvými rybami.

"Teď je to poprvé, co se stalo, že tam nebyla vůbec žádná voda," řekl Durajd Hádž Saláh, zemědělec z oblasti města Džisr aš-Šughúr v Idlibu. Mnoho farmářů si nemůže dovolit kopat studny potřebné pro zavlažování, sucho zničilo nejen letní úrodu zeleniny, ale i desítky let staré stromy v sadech, uvedl.

"Za zničenou úrodu nejsou žádné náhrady," řekl Hádž Saláh. "A vy víte, že farmáři vydělávají jen tolik, aby vyžili".

Mustafa Summák, ředitel pro vodní zdroje v provincii Idlib, uvedl, že hladina podzemní vody klesla v některých monitorovacích studnách za tři měsíce o více než deset metrů a přisuzuje to nadměrnému čerpání vody farmáři sužovanými nedostatkem deště. Místní úředníci zvažují instalaci zavlažovacích systémů vybavených měřiči, bez podpory by to ale bylo příliš nákladné, uvedl.

Většina odborníků se shoduje, že Sýrie a širší region patrně směřují k horším klimatickým otřesům, na něž nejsou připraveny.

Klimatická změna způsobuje, že některé regiony jsou vlhčí a jiné sušší. Blízký východ a Středomoří patří mezi ty, které vysychají, řekl Matti Kummu, profesor z finské Aaltovy univerzity, který se specializuje na globální problematiku potravin a vody. Konkrétně v Sýrii lze sledovat trend ubývání srážek v posledních 40 letech a země spotřebovává vodu neudržitelným tempem.

"Dešťové srážky a tající sníh z hor nestačí k doplňování podzemních vod," řekl Kummu. Vzhledem k rostoucím potřebám zavlažování "klesá hladina podzemní vody stále níže, což znamená, že je méně dostupná a její čerpání vyžaduje více energie," dodal. V určitém okamžiku by podzemní voda mohla zcela dojít.

I s omezenými prostředky může země přijmout opatření ke zmírnění dopadů sucha, mimo jiné rozsáhlejším zachycováním dešťové vody, přechodem na plodiny odolnější vůči suchu a zavedením účinnějších, byť i jednoduchých, zavlažovacích systémů.

Avšak "v dlouhodobém výhledu, pokud bude situace z hlediska dopadů klimatické změny pokračovat" podle současných prognóz, je otázkou, kolik zemědělské půdy bude v příštích desetiletích obdělávatelných, řekl Kummu.