„Energetický audit byl doposud vnímán jako pouhá administrativní povinnost. Firma si jednou za čtyři roky nechala zpracovat dokument, splnila zákon a tím to končilo. Problém je, že audit je v podstatě statický. Auditor přijede například v úterý dopoledne a zachytí tak stav pouze v jeden konkrétní okamžik, ale neukáže se, co se děje během večerů, víkendů nebo mimo výrobní špičku, kdy například zbytečně běží vzduchotechnika naplno,“ vysvětluje Ruben Marada, spoluzakladatel společnosti Electree.

Právě tento rozdíl mezi formálním splněním povinnosti a skutečným řízením energií je jedním z důvodů, proč legislativa postupně směřuje k širšímu zavádění energetického managementu.

Zásadní rozdíl spočívá v přístupu k datům. Zatímco energetický audit vyhodnocuje spotřebu na základě jednorázového sběru informací, systém energetického managementu pracuje s průběžným měřením a analýzou spotřeby v reálném čase.

Při klasickém auditu firma zjistí například jen to, že má zastaralý kotel a je potřeba investice v řádu miliónů korun. Oproti tomu při zavedení EnMS lze odhalit, že kotel zbytečně běží, i když nemusí. V takovém případě jej stačí přenastavit a pro podniky se jedná o nulový finanční vklad.