Je třeba připomenout, že první odstavování elektráren bude pouze snižovat vývoz. Největší a nejplýtvavější elektrárny Počerady a Chvaletice – kde provozovatel hrozí odstavením příští rok – lze vypnout jen na úkor vývozu. V roce 2023 vyrobily dohromady 6,8 TWh elektřiny, zatímco vývoz činil 9,1 TWh. Jejich výkon je dle analýzy podrobných údajů o výrobě nahraditelný stávajícími zdroji i na hodinové úrovni. Na druhé straně společnost ČEZ počítá, že do roku 2030 poběží těžba na velkolomu Bílina a bude uhlí pro teplárny, které z něj budou vyrábět teplo i elektřinu. Spolu s teplárenským uhlím se technicky musí vytěžit i méně výhřevné uhlí, takže může běžet elektrárna Ledvice.

Ekonomická logika vyvrací také mýtus, že dovoz elektřiny nastane kvůli odstavení uhelných elektráren. Je to naopak. Výroba uhelných elektráren bude vytlačována z trhu dovozem levnější elektřiny, i když zdroje zůstanou. Snížit předpokládaný dovoz elektřiny v horizontu nejbližších let můžeme pouze rychlou výstavbou nových zdrojů elektřiny s nízkými provozními náklady – tedy hlavně fotovoltaických a větrných elektráren.

Uhelné elektrárny nemá smysl uměle udržovat v rezervě i proto, že to nejsou zrovna ideální záložní zdroje. Nabíhají celé dny a nemohou tedy nabídnout tak rychlé služby pro balancování elektroenergetické soustavy jako plynové elektrárny a teplárny či bateriová úložiště a flexibilní spotřeba. Jejich podpora tedy nedává smysl technicky, a navíc by byla v rozporu s evropským právem, které zakazuje podporu narušující hospodářskou soutěž. Lze podporovat zdroje na fosilní paliva, ale nařízení EU o vnitřním trhu s elektřinou stanovuje limit produkce 550 gramů oxidu uhličitého na kWh elektřiny, což uhelné elektrárny nemohou splnit.