Debata o české energetice se dnes soustředí hlavně na náklady a výslednou cenu pro spotřebitele, méně už na odolnost vůči vnějším zásahům. Přitom například míra centralizace, kapacita přeshraničních propojení nebo úroveň kyberochrany spolurozhodují o tom, budeme-li v případě bezpečnostní krize schopni zabránit výpadkům a souvisejícím škodám.

Člověk nemusí být zrovna uvězněn ve výtahu nebo na plicní ventilaci, aby výpadek elektřiny pocítil na vlastní kůži. Elektřina je nezbytná pro distribuci pitné vody, pohonných hmot, provoz platebních systémů, zajištění internetové a telefonické komunikace a mnoha dalších oblastí, které nám umožňují každodenní fungování.

Rozsáhlý výpadek nemusí být pouze důsledkem technických poruch nebo souhry náhod. Elektrizační soustava patří mezi prioritní cíle v moderních konfliktech i hybridních operacích. Příkladem mohou být opakované útoky na energetickou infrastrukturu během ruské agrese na Ukrajině nebo dřívější vojenské operace, při nichž byly cíleně vyřazovány klíčové prvky elektrických sítí.

Česká elektrizační soustava byla historicky koncipována jako vysoce centralizovaná, postavená na velkých zdrojích a páteřní přenosové síti. Ještě dnes je více než polovina výroby elektřiny soustředěná v několika málo jaderných a uhelných elektrárnách. Ani výstavba nových jaderných zdrojů – včetně malých modulárních reaktorů – na tom mnoho nezmění. Spíše naopak – až čtyři velké reaktory, které mají výkonem převyšovat současnou jadernou flotilu, mají vzniknout vedle existujících bloků v Dukovanech a Temelíně.